Zdraví a nemoci
Cystinurie u irských teriérů a její výzkum
V poslední době se v ČR zvýšil výskyt mladých psů s obtížemi močového ústrojí. U irských teriéru bývá častou příčinou cystinurie, která je však v současnosti pro chovatele i majitele předem geneticky nedetekovatelná.
Cystinurie je onemocnění s pozdním nástupem cca mezi 2 a 3 rokem života. Jedná se o metabolické onemocnění, které ve své podstatě narušuje zpětnou resorpci aminokyseliny cystinu v ledvinách, a tak se cystin vylučuje močí. Zvýšená hladina cystinu v moči společně s dalšími faktory jako je např. vysokoproteinová dieta nebo kyselé pH moči může vést k formování cystinových urolitů (močových kamenů). U fen urolity nepředstavují tak velké riziko, jelikož je jejich močová trubice krátká a poměrně rovná. U psů je však močovod delší a může dojít k její obstrukci například ve flexura sigmoidea. Klinickými příznaky mohou být bolestivost při močení, krev v moči nebo tmavě zabarvená moč, častější močení, při obstrukci obtížné močení až úplná nemožnost močení a následné selhání ledvin.
Cystinurie se vyskytuje v několika typech, u irského teriéra se vyskytuje typ androgen dependentní (nazýván typ III s neznámým kauzálním genem). To znamená, že výskyt cystinurie je potencován hladinou testosteronu a vyskytuje se převážně u samců. Na tento typ, bohužel, zatím stále neexistuje genetický test.
Momentálně lze provést test COLA, který sleduje hladiny 4 aminokyselin a to – cystin, ornitin, lysin a arginin. Tímto testem lze však prokázat pouze psy touto nemocí postižené a navíc lze výsledky COLA testu dietně ovlivnit. Tím pádem nelze na tento test spoléhat jako na validní.
Proto je velmi důležité podpořit výzkum momentálně probíhající na univerzitě v Bernu, jehož cílem je vytvoření genetického testu, který bude moci odhalit jak nemocné psy, tak přenašeče a pomoci tím i chovatelům při chovu zdravých jedinců.
Jaká rizika cystinurie plynou pro chovatele a čeho by si měli být budoucí majitelé být vědomi?
Po spojení zdravého zvířete a přenašeče je polovina zvířat zdravých a druhá polovina dál nemoc skrytě přenáší, po spojení dvou přenašečů bude s velkou pravděpodobností pouze jedno zvíře ze čtyř v pořádku, dvě dál budou nemoc přenášet a jedno bude nemocné.
Je-li tedy fena přenašečka cystinurie (recesivní homozygot, navenek zdravá bez obtíží) nakryta zdravým psem, 100 % potomků bude nemoc dál přenášet.
Je-li nakryta přenašečem, bude 50% zvířat nemoc přenášet a 50% bude nemocných, přičemž problémy se projeví jen u samců.
Vzhledem k relativně pozdním projevům se může dostat do chovu i mladý nemocný pes, u něhož se nemoc ještě neprojevila. Rychlost, s jakou se recesivní alela rozšíří v populaci sice není stejná jako rychlost světla, přesto je víc než nebezpečně vysoká.
Chov pak závisí na důvěře mezi chovateli navzájem při volbě krycích psů a fen a na odpovědnosti nekrýt opakovaně psem přenašešem nebo dokonce již cystinurií onemocněným. Vyvstávají pak otázky, jak chovat. Chovat na feně přenašečce, u níž lze zjistit, že je přenašečkou až zpětně při prvním vrhu, kde se objeví výskyt cystinurie nebo ji z chovu vyřadit? Přičemž nelze říci, že v chovu, kde se cystinurie doposud nevyskytla, nejsou přítomny feny přenašečky.
Ke zvážení je diskuze krýt mladým psem až po dosažení věku 2-3 let, kdy se cystinurie zpravidla projeví, atd. Bez genetických testů se však zřejmě dále nepohneme. Chov bude záviset na odpovědnosti, důvěře a trochu hvězdářství.
Naše chovná stanice podpořila veškerý výzkum této nemoci a poslali jsme vzorky krve a moči všech našich psů k podpoření tohoto výzkumu.
Zatím není vyvinut spolehlivý test. Test sice nabízí tilialaboratories paní Pekové, který jsme absolvovali, ale tento test je naprosto k ničemu, protože používají test pro jiné plemeno. Jinak řečeno vyhozené peníze.
Dokud správný test nebude vyvinut, tak nebude mít nikdo jistotu, ať už chovatel, či budoucí majitel štěňátek. Riziko lze pouze minimalizovat výběrem vhodných chovných psů. I tak je pořád šance, že se tato nemoc projeví. Bohužel populace pumrů irského teriéra je postižená více než se čekalo. Dle odhadů se jedná údajně o větší část pumří populace. Takže problém začíná být větší než se myslelo. Nyní je třeba podporovat výzkum této nemoci, protože pokud to takto půjde dál, mohlo by hrozit že tohle plemeno zanikne. Ačkoliv je to jedno z nejdravějších plemen, tohle onemocnění představuje vážnou hrozbu.
Zde uvádím pár odkazů a kontaktů kdo by se chtěl účastnit výzkumu této nemoci.
Výzkum v Bernu:
Institute of Genetics
Vetsuisse Faculty
University of Bern
Bremgartenstrasse 109a
3012 Bern
Switzerland
V současné době se v CZ zabývá výzkumem paní doktorka MVDr. Simona Kovaříková