Irský Teriér

Původně jsem měl v této sekci pojednání o standartu. Ten se dá dnes najít všude na internetu. Rozhodl jsem se tuto sekci použít o věcech které jsou u Irčanů
aktuální. Tím myslím geneticky dědičné nemoci.
 
Dnešní nejvíc diskutovanou nemocí Irčanů je cystinurie, která se v poslední době u Irčanů vyskytuje. Článek níže jsem převzal od Veroniky Svobodové, která jej vytvořila ve spolupráci s panem Slavíkem a paní Vrbovou.
 

Cystinurie u irských teriérů a její výzkum

 

V poslední době se v ČR zvýšil výskyt mladých psů s obtížemi močového ústrojí. U irských teriéru bývá častou příčinou cystinurie, která je však v současnosti pro chovatele i majitele předem geneticky nedetekovatelná.   

 

Cystinurie je onemocnění s pozdním nástupem cca mezi 2 a 3 rokem života. Jedná se o metabolické onemocnění, které ve své podstatě narušuje zpětnou resorpci aminokyseliny cystinu v ledvinách, a tak se cystin vylučuje močí. Zvýšená hladina cystinu v moči společně s dalšími faktory jako je např. vysokoproteinová dieta nebo kyselé pH moči může vést k formování cystinových urolitů (močových kamenů). U fen urolity nepředstavují tak velké riziko, jelikož je jejich močová trubice krátká a poměrně rovná. U psů je však močovod delší a může dojít k její obstrukci například ve flexura sigmoidea. Klinickými příznaky mohou být bolestivost při močení, krev v moči nebo tmavě zabarvená moč, častější močení, při obstrukci obtížné močení až úplná nemožnost močení a následné selhání ledvin.

 

Cystinurie se vyskytuje v několika typech, u irského teriéra se vyskytuje typ androgen dependentní (nazýván typ III s neznámým kauzálním genem). To znamená, že výskyt cystinurie je potencován hladinou testosteronu a vyskytuje se převážně u samců. Na tento typ, bohužel, zatím stále neexistuje genetický test.

 

Momentálně lze provést test COLA, který sleduje hladiny 4 aminokyselin a to – cystin, ornitin, lysin a arginin. Tímto testem lze však prokázat pouze psy touto nemocí postižené a navíc lze výsledky COLA testu dietně ovlivnit. Tím pádem nelze na tento test spoléhat jako na validní.

 

Proto je velmi důležité podpořit výzkum momentálně probíhající na univerzitě v Bernu, jehož cílem je vytvoření genetického testu, který bude moci odhalit jak nemocné psy, tak přenašeče a pomoci tím i chovatelům při chovu zdravých jedinců.

 

Jaká rizika cystinurie plynou pro chovatele a čeho by si měli být budoucí majitelé být vědomi?

 

Po spojení zdravého zvířete a přenašeče je polovina zvířat zdravých a druhá polovina dál nemoc skrytě přenáší, po spojení dvou přenašečů bude s velkou pravděpodobností  pouze jedno zvíře ze čtyř v pořádku, dvě dál budou nemoc přenášet a jedno bude nemocné.

 

Je-li tedy fena přenašečka cystinurie (recesivní homozygot, navenek zdravá bez obtíží) nakryta zdravým psem, 100 % potomků bude nemoc dál přenášet.

Je-li nakryta přenašečem, bude 50% zvířat nemoc přenášet a 50% bude nemocných, přičemž problémy se projeví jen u samců.

Vzhledem k relativně pozdním projevům se může dostat do chovu i mladý nemocný pes, u něhož se nemoc ještě neprojevila. Rychlost, s jakou se recesivní alela rozšíří v populaci sice není stejná jako rychlost světla, přesto je víc než nebezpečně vysoká.

 

Chov pak závisí na důvěře mezi chovateli navzájem při volbě krycích psů a fen a na odpovědnosti nekrýt opakovaně psem přenašešem nebo dokonce již cystinurií onemocněným. Vyvstávají pak otázky, jak chovat. Chovat na feně přenašečce, u níž lze zjistit, že je přenašečkou až zpětně při prvním vrhu, kde se objeví výskyt cystinurie nebo ji z chovu vyřadit? Přičemž nelze říci, že v chovu, kde se cystinurie doposud nevyskytla, nejsou přítomny feny přenašečky.

Ke zvážení je diskuze krýt mladým psem až po dosažení věku 2-3 let, kdy se cystinurie zpravidla projeví, atd. Bez genetických testů se však zřejmě dále nepohneme. Chov bude záviset na odpovědnosti, důvěře a trochu hvězdářství.

 

Naše chovná stanice podpořila veškerý výzkum této nemoci a poslali jsme vzorky krve a moči všech našich psů k podpoření tohoto výzkumu.

 

Zatím není vyvinut spolehlivý test. Test sice nabízí tilialaboratories paní Pekové, který jsme absolvovali, ale tento test je naprosto k ničemu, protože používají test pro jiné plemeno. Jinak řečeno vyhozené peníze.

Dokud správný test nebude vyvinut, tak nebude mít nikdo jistotu, ať už chovatel, či budoucí majitel štěňátek. Riziko lze pouze minimalizovat výběrem vhodných chovných psů. I tak je pořád šance, že se tato nemoc projeví. Bohužel populace pumrů irského teriéra je postižená více než se čekalo. Dle odhadů se jedná údajně o větší část pumří populace. Takže problém začíná být větší než se myslelo. Nyní je třeba podporovat výzkum této nemoci, protože pokud to takto půjde dál, mohlo by hrozit že tohle plemeno zanikne. Ačkoliv je to jedno z nejdravějších plemen, tohle onemocnění představuje vážnou hrozbu.

 

Zde uvádím pár odkazů a kontaktů kdo by se chtěl účastnit výzkumu této nemoci.

 
 
 
cystinurie-irishterrier.de/grundlagen/   - stránka o CU v němčině
 
 

Výzkum Kateřiny Vrbové:

 

Kateřina Vrbová
kontakt: školní e-mail: V16134@vfu.cz
osobní e-mail: katerina.vrbova96@seznam.cz
mobil (pouze po domluvě): 728441441
 

Výzkum v Bernu:

 
Dr. med. vet. Sarah Kiener
Institute of Genetics
Vetsuisse Faculty
University of Bern
Bremgartenstrasse 109a
3012 Bern
Switzerland
T: +41 31 631 25 24
(popřípadě supervizor prof. Tosso Leeb, tosso.leeb@vetsuisse.unibe.ch)
Je nutno odebrat do zkumavky 2-5ml krve, přiložit kopii rodokmenu a přiložené vyplněné formuláře. Pokud bude třeba, klidně zájemcům poskytnu podporu v překladu (můžete mě kontaktovat na berousekb@email.cz, popř. tel.776 725 487). Nicméně veterinář umí také dobře poradit a leckdy vyplní formulář sám. Krev lze zaslat poštou na adresu výše v bublinkové obálce.
Pro výzkumníky je velmi důležité vědět, zda je pes postižen nebo ne. Takže pokud jsou psi starší 2 let bez klinických projevů nebo kamenů, rádi by i vzorky od nich. V přihlašovacím formuláři pak uvedete, že pes je zdravým kontrolním vzorkem. Psi, kteří v minulosti trpěli cystinurií, ale kde není k dispozici analýza kamenů / testy COLA, jsou do jejich studie velmi obtížně zařaditelní, protože nikdy neví, zda je pes zdravým kontrolním vzorkem nebo postiženým.
Pokud je pes postižený, je nutno uvést rodokmen a analýzu moči od psů (COLA), nebo jakoukoli diagnostiku provedenou na psech (chirurgie, cystinurie, rozbor a přítomnost kamenů, atd.)